Měsíční ženy

Toto téma mne provází již delší dobu. Již jsme se čtenářům Aperia zmínila (viz. číslo II/2004), že k přemýšlení o významu menstruace mne prvotně přivedly zdravotní patálie, jimiž jsem prošla během dospívání. Léky – hormony mi zdraví poškodily, příroda – očistné kůry, mateří kašička a změna životosprávy mne opět vyléčily a pomohly mi k tomu, abych se navzdory lékařským předpovědím, že jsem neplodná, stala matkou tří dětí.

V dospívání a dospělosti jsem zároveň zažívala pro mne tehdy těžce pochopitelné a nevysvětlitelné události. Například při mém pravidelném mnohaletém cestování vlakem mezi Brnem a Plzní jsem si jednoho dne všimla (uvědomila), že ať čtu, povídám si s někým nebo spím, vždy v jednom místě otočím hlavu a moje oči uvidí jeden jediný, vždy ten samý kopec. Když jsem si to uvědomila, dopadla na mne bázeň a chuť (pocit) posvátna. Pocítila jsem touhu, jednou vystoupit z vlaku a dojít na to místo, pobýt na něm. Strach, co tam mohu potkat, byl ovšem větší, a tak jsem to dlouho neuskutečnila. Až o mnoho let později, kdy v mezidobí jsem „svůj kopec“ dávno pustila z hlavy, jsem znovu vlakem cestovala touto krajinou. V jedné chvíli mé oči vzhlédly ven a uviděla jsem starý známý obraz a prožila stejný pocit přitažlivosti a bázně.

(Jednou jsem) Když jsem později (pak) sama pracovala se svým tělem, zrovna jsem menstruovala a mé tělo mne v meditaci vedlo k jakémusi osobnímu ženskému rituálu sebepoznání a sebepřijetí. Pak jsem před očima v duchu uviděla onen kopec a na mysli mi vytanulo určité datum v následujícím roce. Bylo rozhodnuto. Tento den se tam vypravím.

Shodou okolností, náhodou nebo spíš, jak já dnes věřím, zákonitě, jsem v onen den právě menstruovala. Pobyt na kopci mi přinesl slovy nevyjádřitelný prožitek spojení s Matkou Zemí skrze menstruační krev. Po návratu domů jsem malovala, neboť to je můj osvědčený způsob, jak uchopit podobné prožitky.

V dospívání jsem se svými pocity, zážitky a zkušenostmi zůstávala sama. O to léčivější pro mne je, že pro ně dnes nacházím pomocnou ruku jak v psychoterapii, tak i ve zkušenostech a tradicích původních národů. Ženy severoamerických indiánů v době menstruace odcházely od svých běžných povinností do ústraní mimo jiné právě pro své poznání, že v tomto období jsou mnohem citlivější a vnímavější k vnitřním obrazům. Lidé ve starých společenstvích to respektovali, neboť měli zkušenost, že zprávy, které ženy ze svých vizí přinášely, byly mnohdy určeny nejen pro ně samotné, nýbrž i pro celý kmen. Dnes se místu, kam indiánské ženy odcházejí, říká Moonlodge. Ženy zde mají prostor pouze pro sebe, omývají se například vodou s vylouhovanými bylinami (především levandule, cedr, šalvěj ), meditují, modlí se, malují… Když menstruuje více žen najednou, což dříve bylo běžné, neboť ženy menstruovaly ve shodě s cyklem Luny, mohou si sdělovat své zkušenosti, vnitřní obrazy, sny nebo třeba zpívají posvátné písně.

Myslím, že inspirovat se touto praxí by bylo léčivé i pro ženy v naší zemi. Jejich těla si o to přímo říkají. Vždyť bolesti v podbřišku, bolesti hlavy, přecitlivělost a podobné problémy zná z období před menstruací a během menstruace více žen. Moje úvaha i zkušenost je, že pokud respektujeme své tělo a jeho řeč, namísto bolesti můžeme obdržet mnoho darů. Indiánské ženy, které takto zacházejí se svými ženskými obdobími a cykly, se mimochodem velmi podivují problémům západních žen, jakými jsou např. předmenstruační syndrom či nepříznivé projevy menopauzy.

Vím, že pro ženu v naší společnosti není lehké jen tak na čas odejít ze své rodiny či z práce, ale z reakcí žen, se kterými jsem na tato téma hovořila, mohu potvrdit, že touhu a potřebu samoty nebo jen ženské společnosti v době menstruace máme. Myslím, že udělat si čas pro sebe alespoň na jeden den, odpoledne či večer, je možné snad pro každou z nás a přínos pro naše zdraví, ať duševní či fyzické, bývá veliký. A pokud nás v této potřebě respektuje i naše rodina, vzájemná úcta a láska jenom roste. Kdybychom to dokázaly, nejspíš bychom nemusely jíst tolik „pilulek“ (prášků) proti různým potížím a bolestem a naši blízcí by nemuseli vrtět hlavou nad naší nervozitou a ani brát ohledy na naši nemohoucnost.

Neodpustím si podotknout, že tento článek se mi psal dost snadno. Právě menstruuji a jak jsem u sebe vypozorovala, v těch dnech bývám docela tvořivá…

Vlasta Lindová
Bílá šajvěj

Vlasta Lindová pracuje individuálně i se skupinami v oblasti sebepoznání a terapie a věnuje se rovněž aromaterapii a masážím. Ženství a ženským cyklům, ( Menstruaci) jsou věnovány její speciální semináře nazvané Měsíční ženy, jejichž účastnice jsou vedeny k poznání původních zdrojů ženské moudrosti, síly a vitality.