Otec – jeho vliv na vývoj dítěte a místo v rodině

Přesto je ale také možné pozorovat ve společnosti rostoucí pozitivní zájem, obzvláště mladších mužů, o své děti s tužbou dát jim to nejlepší, co mohou a být jim dobrými otci. Blízký vztah s dítětem přináší mnoha otcům naplnění života a potěšení. Muže nelze z důvodu jejich mužství předem vyřazovat ani z raných vztahů s dítětem. Horší je, když se jich vzdají sami.

Objevme tedy alespoň něco z toho, co muž jako otec dává a může dávat svým dětem v jednotlivých etapách jejich růstu.

Narození dítěte a první rok jeho života

Toto období je zkouškou manželů. Náročnou i krásnou etapou jejich života. Účast otce při porodu je stále častější, neměla by být ale očekávána jako povinnost. Ne každý muž přítomnost při porodu zvládne a ženě psychicky pomůže. Avšak pro ty muže, kteří se porodu vědomě zúčastní, je to hluboký citový zážitek. Chce-li muž udělat něco pro dítě, ať emocionálně podporuje ženu a hned zpočátku začne přizpůsobovat svůj čas tak, aby mohl pečovat o dítě.
Emocionální podpora otce spočívá v tom, že naslouchá matce. Jejím úvahám, pochybnostem, úzkosti, frustraci, povzbuzuje její sebedůvěru, dává jí pocit bezpečí, řeší s ní nejistoty týkající se dítěte. Žena vnímající podporu muže je vnímavější matkou. Vnímaná mužova podpora také příznivě ovlivňuje úspěšnost kojení. Jak bylo řečeno, muž je také vybaven základním rodičovským jednáním a může – chce-li – získat i potřebné dovednosti. Doménou interakce matky s dítětem je péče, doménou interakce otce s dítětem je hra. Dítě od prvních měsíců komunikuje, učí se. Otcův styl se vyznačuje volností, hravostí, zvýšenou podnětností, zaměřením na akci, pohyb. Dítě otce rozlišuje od matky a vyhledává ho. Pokud je otec tímto způsobem v prvním roce aktivní, má jeho péče příznivý vliv na rozvoj poznávacích, pohybových i sociálních dovedností.
Dále je pro dítě v prvním roce života důležité získání určitě struktury dne, která mu pomáhá v orientaci v čase a důvěře v okolí. Tomu mohou napomoci rituály v chování rodičů. Uvedu zde pro inspiraci několik situací, které se stávají rituály a v nichž se uplatní otec: přebalování, nošení po kojení (na odříhnutí), loučení se při odchodu do práce a přivítání se při příchodu, procházka, hra, koupání, uspávání aj. Harmonická součinnost obou rodičů v péči o dítě zajišťuje základní pocit bezpečí a důvěry u dítěte. Je také důležitá pro soudržnost rodiny.

Batolecí období (1 – 3 roky)

Toto období přináší rodičům řadu změn – dítě zdokonaluje vlastní pohyb – chodí – a rozvíjí se jeho slovní zásoba – více a lépe mluví. Hlavním tématem duševního vývoje v tomto období je samostatnost. Otec je jasně rozlišenou, důležitou postavou v životě dítěte, ačkoli je fyzicky méně přítomen než matka. Přispívá zpravidla nejen zajištěním vnějšího, finančního bezpečí, ale také trvalou emocionální i praktickou podporou matky, když přijímá patřičný díl odpovědnosti v péči o dítě i domov. Toto období je plné zázraků a překvapení pro rodiče i dítě. Je škoda, když otec čeká, až jeho potomek doroste školního věku. Teď je otec také důležitý.
Samostatná chůze umožňuje střídavé vzdalování se a vracení se k matce, k otci, od známého k neznámému a naopak, je to aktivní poznávání prostředí, aktivní navazování kontaktu. Batole bere do rukou různé dostupné předměty, zkoumá je, hraje si s nimi. Pokouší se kreslit – zjemňuje se jemná motorika. Citoslovce v řeči brzy nahrazují skutečné názvy u věcí, slyšíme první jednoduché věty, koncem třetího roku už v 1. osobě: já. Dítě je v tomto období úchvatné, roztomilé, zábavné a velmi náročné na pozornost rodičů, převážně matky. Je třeba sledovat fyzickou bezpečnost dítěte i projevy jeho osobnosti, reagovat na ně a stanovit první hranice. Výraznou, novou činností jsou hry – pohybové, napodobivé a symbolické.
Otec vnáší do komunikace s dítětem dobrodružství, postup za jinou hranici než dovoluje matka, a to je významným zdrojem poznávání a zajímavou zkušeností. Děti, jejichž rodiče jsou oba aktivní ve vztahu k nim, čerpají poznání a jistotu ze dvou zdrojů, a to se projevuje nejen na lepším rozvoji poznávacích schopností, ale i v sociální oblasti – děti umějí lépe komunikovat v různých situacích a lépe se prosazují mezi ostatními. Příležitostí pro dítě a rodiče (otce), jak získat nejrůznější zkušenosti, cvičit samostatnost a mluvit o svých prožitcích, je mnoho: společná příprava jídla a stolování, cesta do školky, procházky parkem, lesem, městem, pozorování přírody, zvířat, ptáků, prohlížení a četba knížek, říkadla a básničky, písničky, pohádky, hry se zvuky, s různými materiály, napodobování běžných činností dospělého jako je mytí stolu, nádobí, koupání....jednoduché předměty a nerušená chvíle pro vlastní představy a fantazie, hezké, tvůrčí, připravené prostředí aj. Otec se také může stát reportérem života vlastní rodiny díky fotoaparátu nebo kameře a svému technickému nadání.
Důležité je být k dispozici a reagovat na otázky dítěte – hodně s dítětem mluvit, ale pochopitelně, jednoduše a gramaticky dobře, aby se rozvíjela řeč dítěte. Potřebná je také určitá struktura dne, jeho rituály, kde lze opět doporučit vhodný uspávací rituál. Je dobré znovu objevit a obohatit slavení Vánoc, Velikonoc, narozenin, prožívání adventu a jiných příležitostí, které nabízí kalendářní rok.
Otec, který tráví se svými dětmi čas při hře, pohybu, domácích povinnostech a bývá v případě potřeby své rodině dosažitelný, má pozitivní vliv na atmosféru v rodině. Žena je zpravidla spokojenější s rozdělením rolí v rodině a má trochu víc času pro sebe. Partnerův přístup k dítěti ji inspiruje a obohacuje a má vliv na prohloubení partnerského vztahu.

Předškolní věk – 3 - 6 let věku dítěte

Tento věk je obdobím živosti, fantazie, zvídavosti a dalším krokem v uvedení do společenství lidí. Děti v tomto věku mají třeba mladšího sourozence, příp. navštěvují na část dne mateřskou školku. Vývojovým úkolem je nalezení vlastní iniciativy. Dítě žije všemi smysly.
Pohyblivost dítěte se zlepšuje v rychlosti, pohotovosti, obratnosti a eleganci. Otec, který s dítětem sportuje nebo se věnuje pohybu jinak, přispívá k lepšímu přijetí dítěte v dětském kolektivu. Proč s dítětem nezkusit tříkolku a pak koloběžku? Zakopat si nebo házet s míčem, jít do lesa, vylézt na kopec, lyžovat, bruslit, zaplavat si, a leccos jiného?
Rodiče mohou předškolákovi leccos svěřit: samostatné oblékání, prostírání stolu, ale i jednoduchou pomoc doma, na zahradě...Dítě chce být užitečné, chce všechno zkusit, dejme mu příležitost, ale zároveň odhadujme možnosti dítěte, aby nedošlo k nepříjemnostem či zklamání na obou stranách. Je dobré např. ukázat, jak se porcelánový talíř nese nejlépe, jak se drží to a ono apod. Když si otec nebo matka přiberou dítě jako pomocníka, nemohou počítat, že udělají dvojnásob. Většinou naopak. Ale více než o výkon, jde o zkušenost dítěte a společenství s ním. Vyžadování praktické pomoci mu dává vědomí důležitosti, podporuje sebevědomí a pěstuje u dítěte smysl pro povinnost. Je dobré, aby se rodiče domluvili na přístupu k dítěti a jeho výchově nejen v tomto bodě.
Řeč dítěte se rozvíjí díky rozhovorům, povídání, četbě a poslechu pohádek, odpovědím na jeho otázky. Dítě také zkouší používat odposlechnutá slova i jednoduché věty. V mnohých se můžeme dobře poznat – včetně intonace. Způsob otcovy řeči je dítěti přizpůsoben, jeho řeč je srozumitelná podobně jako matčina, přesto častěji použije slovo, které předjímá porozumění dítěte a stane se předmětem dotazu nebo rozhovoru. Díky těmto slovům z „jiného světa“ se otec stává mostem mezi domovem a světem mimo ně. Televize a video dítě zajímá, baví, ale s dítětem nekomunikuje, nemůže reagovat na to, když dítě nestíhá, nerozumí. Za výběr programu jsou zodpovědní rodiče. Televize ani počítač nenahradí rozhovor ve vztahu, mohou ale být setkáním nebo společným prožitkem. Nevnucujme dětem ovšem zbytečně tuto zábavu, aby si nezvykly na její konzumaci. Proč si s dětmi radši nezazpíváme nebo nezahrajeme na provizorní hudební nástroje – jen tak pro radost, z legrace?
Toto období je časem nápaditých her. Dítě rozvíjí svou představivost – prohlíží si obrázky, maluje, vyrábí, vymýšlí si společníky svých her. Oblíbené jsou hry „na něco“, kdy si dítě vyrábí vlastní co nejdokonalejší rekvizity. Zde může tatínek také pomoci. Dítě se proměňuje v různá zvířata, můžeme se proměňovat s nimi! Hrou se dítě nejen baví, ale i zpracovává a vyrovnává se svými strachy, smutky, zmatky a konflikty. Tedy ne vždy potřebuje dítě přímo hru s dospělým, ale buďme blízko.
Předškolní dítě si už umí s druhým dítětem hrát a sbírá první kladné i záporné zkušenosti. Děti se začínají srovnávat, soupeří mezi sebou. Soutěže a závody jsou oblíbené, ať chceme nebo ne. Hry usměrňují agresivní podněty. Otec může s dětmi hrát stolní hry (pexeso, člověče nezlob se, ...), sportovat, soutěžit na různá témata, podnikat výpravy mimo domov. Společně strávený čas je prostorem poznání a prohlubování vztahu. Otec učí děti usilovat, bojovat, překonávat překážky. Děti vnímají sílu, energii, která slouží jejich ochraně, i milující náklonnost, když jim věnuje čas, naslouchá a reaguje na jejich potřebu. Láska je vnímatelná prostřednictvím kontaktu očí, těla a soustředěné pozornosti. Díky projevované lásce může otec použít i svou autoritu.
Děti jsou již schopny soucitu, na který lze apelovat v mravní výchově předškoláků. Vytváří se a projevuje jejich svědomí, zatím spočívající v respektování zákazů rodičů a jiných autorit. Jejich svědomí je velmi konkrétní, leckdy velmi citlivé, vyžaduje odčinění provinění. Uspokojivý vztah dítěte k rodičům je pro pevné svědomí důležitý. Dítě se silněji identifikuje s přátelským, srdečným a silným otcem než s tím, kdo trestá, odnímá lásku nebo odmítá. Trestat může pouze ten, kdo jindy zřetelně projevuje lásku. Otcové mají větší vliv na morální vývoj chlapců. Syn, který se silně identifikuje s otcem a jeho mužským chováním, netrpí úzkostí. Velmi záleží také na obecně kladných rodičovských vlastnostech jako je blízkost, vřelost, angažovanost otce v rodině. Má-li matka k otci kladný vztah, bezděčně povzbuzuje syna, aby se otci více podobal.
Osobnost dítěte se utváří v mnoha nejrůznějších více či méně běžných situacích. Co chvíle, to příležitost. Střípky prožitků a zkušeností se postupně skládají do paměti jeho srdce, základu jeho charakteru. Žádná chvíle, kterou věnujeme našim dětem, ať už s radostí nebo s příchutí povinnosti, nebude ztracena. Být blízkým, milujícím a milovaným rodičem je pro oba mimořádnou příležitostí. Tátové, nevzdávejte se jí!

10 + 1 tipů pro otce (co bylo mezi řádky)

1. Podporujte svou ženu jako matku a pečujte o vzájemný vztah
2. Vy a Vaše žena jste v péči o děti, v jejich výchově, rovnocenný tým. Hned od počátku se
rozhodněte být při tom. Neunikejte do zaměstnání.
3. Buďte s dětmi, věnujte jim čas, nešetřete, prožijete spolu spoustu dobrodružství, hodně se o sobě navzájem dozvíte a naučíte.
4. Projevujte své city, lásku k dětem a autoritu. Děti budou snáze důvěřovat životu. Také vás
budou napodobovat.
5. Ochraňujte svou rodinu, ale připravujte děti také na život mimo ni. Naučte děti usilovat,
překonávat překážky. Starejte se o zdraví jejích členů – i o své!
6. Chovejte se jako rodina – „my spolu“. Rozhodujte společně. Obyčejné i vyjímečné
společné zážitky jsou pro děti záchytným bodem pro časy, kdy se nebudou cítit dobře.
7. Vyprávějte dětem o svém životě, o začátcích rodiny, vzpomínejte, povídejte si.
8. Nezapomeňte, jak moc Vás děti napodobují, jste pro ně životní vzor.
9. Nestyďte se za svůj blízký vztah k dětem ani v práci. Přizpůsobte se časově rodině.
Setkávejte se s dalšími otci.
10. + 1. Věřte si, zkuste to, dokážete to! Stojí to za to!

Čerpáno ze sborníku přednášek konference na téma Otcovství (Brno, 2004), vydalo Centrum naděje a pomoci (CENAP), www.cenap.cz