Pohádka pro Karolínku Jorinku

Žila byla, jedna malá andělská bytost, která před dávnými časy přebývala v paprscích Vesmírné Záře. Byla velmi moudrá, svou moudrost načerpala z pobytu na Zemi i z mnoha dlouhých rozmluv, jež vedla s Bohem a s ostatními anděly. Byla, jak se říká, „starou duší“, která už na své cestě k jednotě s Bohem téměř dospěla do cíle, ale přesto si přála, aby se směla ještě jednou vypravit dolů na Zem.

Její láskyplný cit se upínal ke dvěma duším, které tam ještě musely zůstat, aby se ještě mnohému naučily. Ten malý anděl věděl, že by jim mohl velmi prospět, kdyby je tam dole ještě jednou krátce navštívil. Když se tak jednou z nebe díval dolů na Zem, řekl jinému andělovi: „Připojím se k nim, ale už jen na chvilinku, protože jinak by moje návštěva nesplnila svůj účel.“ Ten druhý anděl byl jeho přítelem a odpověděl mu: „Opravdu se Ti znovu chce zakoušet bolest vtělení, jen abys pomohl těm dvěma? Vím, že je miluješ, ale teď ses natolik přiblížil svému splynutí s Bohem, že se dolů už opravdu nemusíš vracet.“ „Ba ne, musím, řekl ten malý anděl, a jak řekl, tak také udělal.“

Ach, jakou radost tím způsobil svým rodičům! Přišel na svět jako malá krásná holčička 23.12.2010.

Avšak, byl tu s námi jen na tu zmiňovanou chvíli. 1.2.2011 nastal čas odchodu a vzdálení se ze Země. Už před tím v nebi se anděl rozhodl pro náhlý odchod – a ten plán byl stejně neměnný, jako střídání ročních období, jako příliv, který je nevyhnutelně následován odlivem.

Anděl odešel... my zůstali, abychom pochopili, že „VŠE CO JE, JE LÁSKA“

(inspirovala jsem se knihou O dětech a smrti, E. Kübler - Rossové)

Změnila jsi nám život Karolínko, děkujeme.

Romana Šulová