Radost být ženou

Radost být ženou je název knihy od Ingrid Trobischové, manželky známého psychologa a spisovatele Waltera Trobische, která mě ovlivnila v mém křesťanském dospívání. Pro její úžasný obsah a neméně úžasný název jsme si název této knihy vypůjčili k pojmenování  celodenní zážitkové akce určené pro ženy od 16 do 99 let , jež proběhla pod hlavičkou Centra pro rodinu na farním středisku v Šumperku před necelým týdnem a měla letos své druhé, a myslím si, že úspěšné pokračování.

Být ženou, a k tomu radostnou, je v současné době veliké poslání a zároveň pro ženu určitou výzvou. V dřívější době měly ženy své společenské i rodinné role předem dány – brzy se vdát, obětovat se pro rodinu, žít po boku manžela, který ji i děti finančně zajistí, stát mnohdy v jeho ústraní, nechat jen jeho rozhodovat o důležitých věcech jich obou, a přesto být jak pro něj, tak pro celou rodinu otevřenou náručí, teplem domova, měkkostí v tvrdém světě.

V dnešní době se žena, zcela logicky ruku v ruce s odlišným vývojem společnosti, svému muži vzdálila. Sama stojí na svých vlastních nohou, je schopna ve svém profesním životě zastat stejně důležité role jako on, je samostatná, nezávislá a více sama sebou. Do své kompetence bere i své manželství, mateřství a samozřejmě i své ženství.

I přesto, že to jako ženy vnímáme coby určité osvobození a můžeme se oprávněně radovat, naše vnitřní radost a klid jsou i přesto jaksi otřeseny. Cítíme, že jsme se chtě nechtě dostaly do neméně těžkého postavení jako dřív.

A to proto, že nároky, které jsou na ženu v současnosti kladeny, jsou mnohdy v rozporu s obrazem, archetypem ženství, který byl do ní vložen odpradávna. Aby žena obstála v tvrdé konkurenci, musí se stát tak trochu mužem, a tím ztrácí své úžasné dary, které jsou v ní přirozeně zakořeněny. A tak svou vnímavost a intuici mnohdy zamění za rozum a mužskou vševědoucnost, svou otevřenou náruč za určitý chlad a nepřístupnost, svou úžasnou měkkost a krásu za tvrdost a strojenost, kterou dnešní doba žádá od každého, který chce zaujmout nějaké významnější postavení.

Být radostnou ženou, pro mě znamená vrátit se ke kořenům svého vlastního ženství. Nemusíme se bát, že opět spadneme do tuhé podřízenosti muži či světu, který nás obklopuje, ba právě naopak. Najít svou pravou identitu, znamená osvobodit se ode všech klišé, představ či nařízení a rozvinout vše, co nás ženou tvoří. Jako ženy jsme zranitelné, citlivé, milující, krásné, mateřské, ctíme rodinný krb, ale i svou svobodu, tvořivost, samostatnost a svou Božskou podstatu, která v nás přebývá. Proč bychom takové neměly být? Proč bychom měly v sobě pěstovat něco, co nám není vlastní?

Být radostnou ženou, pro mě znamená být sama sebou v Božím světle. To proniká našimi zapadlými tvary a významy, naší podstatou, a svou jasnou září nás postupně poodkrývá. Vydejte se také na cestu vlastního sebepoznání. I když je to cesta náročná, stojí za to, protože v jejím cíli najdeme jednotu s Božím obrazem v nás.