Soucítíte se zvířaty?

17. července 2008, 11:10, Rodičem.cz
Soucit jde ruku v ruce ke zvířatům i lidem. Ne nadarmo se říká, kdo nemá rád zvířata nemá rád ani lidi. A soucit je potom jeden – ke všemu živému nebo není vůbec k ničemu.

Jak je to u vás? Co cítíte, vidíte-li trpět zvíře? Nejen psa, kočku, ale třeba i slepici, prase... Každý máme přece nárok na život. A pokud jsou některá zvířata chována na maso, proč jim neumožníme alespoň spokojený život a důstojnou smrt?

Například prasata – jako maličké je zaživa kastrují, sekají ocásky. Potom znají jen odchovnu, kde jsou celý svůj krátký život zavřená. Proti své přirozenosti – běhat, rýt a přitom jsou tak inteligentní, jako pes. Když přijde jejich doba, jsou jako věci naložena do kontejneru (včera jsem šla kolem statku, kde je nakládali a jejich brek se mi dostal pod kůži) a odvezena na jatka. Tam vědí, co je čeká. Slyší a cítí pach smrti.

Nebo slepice... Ty snáškové žijí celý život v klecích po několika, kde jen stojí, protože z nedostatku místa se nemůžou hnout. Opět proti své přirozenosti chodit a hrabat...

A to je jen malá část utrpení zvířat kvůli lidem. Jsme snad Bozi?

To, že to nevidíme, že se o to nezajímáme neznamená, že to zmizí. Když si kupujeme maso či vejce, nevidíme to, co tomu předcházelo. Nemyslíme na ta zvířata, která kvůli nám zemřela, ale to, že se o to nezajímáme neznamená, že to zmizí.

Fandím eko farmám. Je to návrat k důstojnému životu zvířat. Umožňují žít zvířatům život, jaký potřebují a rychlá smrt po naplněném životě je menší zlo, než po celoživotním strádání.

Kdo z nás by takto chtěl žít? Koncentrační tábory byly hrůzné a nelidské, ale neděláme to samé zvířatům? Živým bytostem, které myslí, cítí, jen na nižším stupni než my? Každé prase, pes cítí bolest, strach, úzkost, dokáže být i veselé. Myslete na to. A příště, až uvidíte trpět zvíře ať v televizi nebo v reálu – neodvracejte oči. Tím to nezmizí. Udělejte něco. Kupujte vejce z podestýlkového chovu, kupujte maso z eko farem. Zajímejte se o věci kolem sebe, o původ... A když uvidíte trpět zvíře v reálu, nečekejte, že někdo něco udělá. Nedělejte mrtvého brouka, pomozte mu.

Samotný soucit je jen začátek. Je třeba konat a pomáhat.

Můžeme začít s výchovou našich dětí. Vést je k úctě ke všemu živému. Naučte je se ptát, bojovat za svou pravdu, stát za svým názorem. Potom se ve světě neztratí. Budoucnost je v jejich rukou a to, co jim předáme se nám, ale hlavně jim v dobré vrátí...


Poslat známému e-mailem upozorněníUpozornit známéhoVerze pro tiskTisknoutNahoruNahoru