Teplo rodinného krbu

21. října 2009, 09:47, Rodičem.cz
Čím dál tím více si uvědomuji moji bytostnou touhu rodinném životě v domku s velkou zahradou a zvířaty. Jako by dnešní uspěchaná doba a narůstající celosvětová krize správnost mého snu podporovaly... Myslím si, že nastane doba, kdy budou lidé nuceni se zastavit a navrátit se k dávným tradicím, kdy se rodiny dokázaly o sebe postarat a ještě pomoci blízkým...
Zamilovala jsem se. Našla jsem krajinu mého srdce. Rychlebské hory. Byla jsem tam párkrát a nemůžu zapomenout. Pořád cítím tu úžasnou energii, která mě objala, když jsme tam přijížděli. Jako bych jela domů...

Nádherné, z duše mi mluvící popisy Rychleb:

"donedávna jsem vůbec netušil, že kraj či pohoří s tímto názvem vůbec existuje, dnes je považuji za jedno z nejkrásnějších v naší zemi..."
"V krajině, na kterou se těžko zapomíná, dřímají příběhy těch, kteří tam žili před námi. Ty příběhy oživají, když do krajiny vcházíme, nasloucháme jí a vnímáme. A jsme-li ochotni se jim otevřít, stávají se součástí nás samých. V kraji za dvěma průsmyky — kde se bez obav dá napít z vodopádu, zabloudit v lesích, přejíst se malin na Borůvkové hoře, opít se s místními pábiteli vařonkou, na vrcholku kopce objevit pustý kostel nebo se za úplňku koupat v zatopeném lomu."


Úžasná definice přerodu v matku, rodičovství a domácí rodinné pohody, se kterou vnitřně rezonuji... :-)

„Uvědomila jsem si, že tento způsob přirozeného, nerušeného porodu je určitou předehrou pro celé naše rodičovské dobrodružství. Porod může být prvním momentem, kdy si vyzkoušíme důvěru, kterou jako matky svých dětí budeme potřebovat. Důvěřujeme tomu, že miminko ví, jak se narodit, a naše tělo ví, co má dělat. Spolupracujeme se svým tělem a svým dítětem. Bereme děti do náručí a nosíme je všude s sebou. Spíme vedle nich a kojíme je, dokud nepřestanou chtít. A když se vztekají, lžou a vylézají ven oknem, věříme v jejich vrozenou dobrotu. Důvěra a láska vytvářejí silnější pouto než strach a kontrola. Brzy poznáme, že děti jako každý jiný mívají důvody pro své chování a že většinu problémů vyléčí, když s nimi trávíme víc času."

„Život domova stojí v protikladu k uspěchané moderní materialistické společnosti. Je „menší", pomalejší, jednodušší. Znamená usednout a číst si. Je to plápolající oheň v krbu. Společná jídla. Stolní hry. Jít do kina. Procházky. Zalévání zahrady. Nicnedělání. Pořádná pozdní snídaně. Pozorování západu slunce. Spočinutí v houpací síti. Tyhle věci nejsou nijak povrchní. Jsou základem. Jsou to kořeny. Je to posvátný čas. Vždy, když vycházíme do světa, potřebujeme pak chvíle stažení, usebrání se, čas, kdy neděláme nic."

Peggy O'Mara
 


Poslat známému e-mailem upozorněníUpozornit známéhoVerze pro tiskTisknoutNahoruNahoru

Názory k článku

Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.