Uvědomění

První věc mi došla, když jsem četla novou knížku Zdenky Jordánové Láska:
"Jsem přesvědčena, že na svět přicházíme společně s dalšími dušemi, se kterými jsme se dříve dohodli. Tím, že se projevíme a naplníme svůj život, podporujeme i cíle ostatních duší. Pokud se popřeme, vždy bude ostatním chybět náš úhel pohledu a nikdy nezjistí, co od nás vlastně všechno potřebovaly a mohly dostat, vlastně jim neumožníme využít vlastní potenciál..."
Uvědomila jsem si, že všichni jsme provázaní, že všechno opravdu souvisí se vším a jak je KAŽDÝ z nás důležitý. Jak je důležité být k sobě a okolí upřímný, protože naše slova, jednání, ovlivňují všechny okolo od našich dětí, rodiny, přes přátele, až po další lidi, o kterých nemusíme mít ani tušení... Jak nám samotným pomáhá informace, rada, knížka... A tak díky lidem ve svém okolí přicházíme na věci, které bychom s jejich pomocí nepochopili, nebo by nám to trvalo déle... A jak se díky tomu ve svých životech posunujeme. Máme zodpovědnost tedy nejen za sebe, to samozřejmě primárně, ale také za okolí a vlastně za celý svět!

Taky jsem pochopila, že život jde krok za krokem. Nemůžeme vynechat žádný krok, ale musíme jít vědomě a věřit, že všechno je pro nás již nachystáno a že každý okamžik, který se nám děje je to nejlepší, co na své cestě potřebujeme. Tím, že budeme chtít něco, co dneska nemáme, když budeme uvízlí v minulosti nebo budoucnosti můžeme zpomalit naše kroky. Když uvízneme v očekávání a ve chtění, tak se nám budou hůře sledovat znamení, které nás vedou tou cestou tam, kam máme dojít, které jsou v tuto chvíli už pro nás nachystány. Nesmírně důležité jsou ty jednotlivé kroky, které nás tam vedou. Takže opusťme chtění a očekávání, věřme, zůstaňme tady a teď, buďme vědomí, sledujme znamení a každý svou cestou, po svých nohou dojdeme tam, kde chceme být a k tomu, co pro nás Bůh nachystal...

A to nejdůležitější na konec. Zůstávejme "u sebe". To znamená, čím víc budeme myslet na sebe a za sebe, tím více budeme mít energie a tím se budeme lépe cítit. Protože jakmile od sebe odcházíme a myslíme na druhé a hlavně za druhé (co asi cítí, jak to vidí a podobně), tím za prvé vůbec, ale vůbec nic nezměníme ani neovlivníme, ale naopak nám to vezme naši energii a my budeme trávit čas něčím, co nikomu nic nepřinese a tím sami budeme přicházet o náš čas. A nezapomínejme, žijeme jen jednou a čas utíká. Nikdo nám už nikdy nevrátí minuty, hodiny, kdy jsme místo užívání si času pro sebe, jej trávili u druhých...